Počítačové, neboli strojové, vidění lze charakterizovat jako zpracování informací z dostupných obrazů pomocí počítačové technologie. Je tedy podstatným zdrojem informací, který je třeba k orientaci i navigaci. Může se jednat v podstatě o cokoliv.

Od lidské činnosti či tváře přes biologické vzorky a rentgenové snímky, k dopravním situacím nebo výrobnímu a expedičnímu procesu. Jedná se tedy o jakési obecné označení systémů, které pracují automaticky podle dat zpracovaných z obrazu kamery a jeho analýzy.
Jeho funkce lze srovnat s činností člověka. Kamera stejně jako lidské oko zachytí obraz, daný systém provede vyhodnocení, obdobně jako mozek člověka, ale na základě určitého algoritmu, a následně je realizována příslušná akce.
Počátky strojového vidění sahají až do poloviny 70. let 20. století. Rozšíření v průmyslu se však dočkalo až na počátku 21. století. Tak dlouho trvalo, než se setkala možná a vhodná technická realizace s teoretickými představami.
Strojové vidění lze využít na nespočet úloh a činností:
– počítání, kontrola úplnosti a balení,
– kontrola povrchu a potisků,
– kontrola a značení měřidel,
– čtení textů na obalech a štítcích,
– měření a kontrola tolerancí výrobků,
– průmyslové a mobilní roboty.

Na počátkubyly tyto systémy považovány za finančně nákladné a technologicky nedostupné technologie. Dnešní počítače již poskytují dostatečný výkon, programové vybavení pro práci s tímto druhem dat je běžně dostupné a digitální kamery leží v poměrně nízké cenové úrovni. To značně usnadňuje jejich využívání, ale stále nejsou potřeba úplně všude.
Také jsou stále poněkud vysoké hodnoty neúspěšných řešení úkolů prováděných těmito technologiemi. Zároveň je tak možné se setkat s těmi nejjednoduššími čidly, senzory a dorazy, ale se stále pokročilejšími technologiemi lze předpokládat jejich postupný přerod nebo zánik.